Běžecký február v šortkách na Tenerife
V minulém roce 2022 se mi podařilo poprvé připravit běžecký kemp na ostrově Tenerife a kemp proběhl skvěle!
Takto by se dal kemp shrnout jednou větou, ale to byste přišli o množství zprostředkovaných zážitků a veselých povídek ze zákulisí. Tento rok se na Tenerife chystám znovu a pokud by vás ostrov ve sportovním naladění lákal, tak aspoň dostanete možnost nastartovat vaše očekávání.
První akce z mojí strany obvykle vyžadují velké investice - moji pozornost, fyzickou i psychickou energii, dost času, logistika a plánování. Obvykle mi platí pravidlo, čím víc vložíš, tím víc získáš. Nejen, že se pak já cítím sebejistě v prostředí a podmínkách, které už znám, ale i vůči mým běžcům se cítím pevně a připraveně i na nemožné.
Na Tenerife to znamenalo přiletět o týden dopředu a každý den probíhat trasy, hledat únikové možnosti při neplánovaných situacích, objevovat místa, kde je možné blízko trasy legálně parkovat, načíst si zajímavosti lokality, ochutnat jídlo z místních reštik a domluvit si dovoz lokálního jídla pro běžce, zjistit dostupnost obchodů, ... spousta dalších i drobných úkolů, které pak udělají z kempu zážitek pro všechny.
Kdekoliv dělám běžecké kempy, tak se snažím držet tří témat:
Běžci doletěli okolo třetí hodiny odpoledne a po šesti hodinách letu se jejich nohy těšily na první běh. Pod Aricem, při oceáně je malé městečko Il Poris, tam jsme vyrazili. Stezka vulkanickým pobřežím, byla téměř každý moment zážitkem. Kdo neviděl všetvarost lávy, která chladla při kontaktu s mořem, tak neuvěří. Doběhli jsme k Il Poriskému majáku a a vrátili se zpět. Prvních deset kilometrů v nohách a kemp začíná.
Další den jsme se vydali směrem k severu, k městu Güímar a do lokality Malpaís de Güímar, do Zlé země. Mezi městem a oceánem se tyčí vyhasnutá sopka Montaňa Grande a pod ní se rozprostírá tato "Zlá země". Okruh, který náš čekal byl v pasáži při oceánu tvořený různě velkými lávovými kameny, vyžadoval pozornost a technický um. Když se stezky přibližovaly k úpatí sopky, tak se povrch měnil v jemný písek, který se táhl až ke kráteru sopky. Všichni byli na vrcholu sopky poprvé, tak jsem si kráter oběhli. V opakování okruhu jsme ještě přidali pár tempových úseků a nohy si vyžádaly oceánskou lázeň. Večer jsme ještě využili návštěvy jogínky Andrejky a zapracovali na flexibilitě a mobilitě. Takže dobrý den ve Zlé zemi.
První tréninkový blok jsme ukončili prvním horským během na El Contador. Začátek byl z těch těžších, ale ty výhledy byly spektakulárně pitoreskní, samá mlha. A tedy poznámka "z těch těžších" znamenala na prvních 8 km z celkových 22 km nastoupat 1200m, to už jde, co povíte. Lucka, která si střelí maraton pod 3:40 poznamenala: "El Contador si zapamätám najviac, ten ma trošku prefackal, zistila som, že kopce nemám ani zďaleka tak zmáknuté, ako som si myslela, ale konečne som si odfajkla na svojom bucket liste beh s prevýšením 1000+ a určitě to bol vyšší level zážitku ako na Kamzíku."
Pak "už jen" traverzy a seběhy k domovu. Dolů nás technický terén neopustil a ještě jsme se párkrát vnořili do kaňonů. Už bylo znát, že máme v nohách kumulativně téměř 50km a jeden dlouhý let, takže se další den volna hodil.
Den volna si parta užila po svém. Vyrazili do Santa Cruz de Tenerife, hlavního města a pak dál na sever, do národního parku Anaga. Oproti lokalitám, kde jsme se všechen čas pohybovali, je Anaga bujný, vlhký, zelený prales. Já si dal na ubytku nohy hore, četl si a spal.
Šup do dalšího bloku. Rozmotat nohy po dni volna v autě a ještě si užít místní atrakci, El Medano. Městěčko, kde stále slušně fučí, takže top pro kitery a surfery. V jeden moment se nad oceánem vznáší stovky barevných kitů/draků. Krom zážitku z barevného oceánu si odnesete i slušný skřípání písku mezi zuby. Vyběhli jsme kousek za El Medano na sopku, která už ani z dálky nepřipomínala sopku, Montaňa Roja a pak si na pobřežní promenádě odtrénovali tempa. Ještě posedět s pivem nebo kávičkou u pláže a můžeme s klidem domů.
Po tempovém dni by bylo škoda nevyužít nastavení nohou k dynamice a rychlosti a navíc nedaleko od Arica, v Los Cristiános mají atletický stadion, kam na zimu jezdí repre atleti z celého světa. To už je moc náhod na ignorování, jede se zrychlovat na ovál.
V Los Cristiános jsou i vyhlášené pláže, takže šup na regéčko v oceánu a opálit pupíky. Oceán byl celou dobu super parťák na regeneraci. Až na jednu lokalitu se vždy dalo po běhu skončit ve vodě a Arico je 5 km od oceánu, takže co by kamenem dohodil a zbytek doběhl. Február v šortkách a plavkách.
To nejlepší na konec. Na Tenerife se víte od hladiny moře dostat až na nejvyšší bod Španělska, na sopku Teide, 3715 m.n.m. Takový převýšení si v našich podmínkách nešvihnete. My jsme se tak vysoko neškrábali, tam by to už ani nebylo o běhu, ale zakotvili jsme v cca 2150 m.n.m. a tam si dali poctivých 17 km. Krajina pod Teide je další spektakulárně pitoreskním prostorem, taková měsíční krajina, kde se natáčela Planeta opic.
Co vám budu dál psát, stálo to za to. Krásný ostrov, který za týden není šance proběhat. Hory, teplo, oceán, supr lokálové, ryby a pohoda.
Vypíchl jsem hlavní body každého dne, ale ať máte i lepší představu o denním programu:
Druhý bude trochu hravější. Běh bude součástí každého dne kempu hlavně v ranním programu a budeme se více soustředit na techniku. Hlavní program dní bude namíchaný ze několika dní surfu, několika dní boulderingu v kaňonech a hike s během. Vše bude pod vedením zkušených instruktorů, takže to, že jsi nikdy nelezl nebo nesurfoval není překážka, ale výzva.
Ten proběhne pár dní po běžeckém, 20.2. - 27.2. a info je na totožném odkazu.
Tož neváhej a poběž.
Napiš mi do emailu: zstepanekzs@gmail.com, nebo na IG, či FB, kde tento blog čteš.
Takto by se dal kemp shrnout jednou větou, ale to byste přišli o množství zprostředkovaných zážitků a veselých povídek ze zákulisí. Tento rok se na Tenerife chystám znovu a pokud by vás ostrov ve sportovním naladění lákal, tak aspoň dostanete možnost nastartovat vaše očekávání.
První akce z mojí strany obvykle vyžadují velké investice - moji pozornost, fyzickou i psychickou energii, dost času, logistika a plánování. Obvykle mi platí pravidlo, čím víc vložíš, tím víc získáš. Nejen, že se pak já cítím sebejistě v prostředí a podmínkách, které už znám, ale i vůči mým běžcům se cítím pevně a připraveně i na nemožné.
Na Tenerife to znamenalo přiletět o týden dopředu a každý den probíhat trasy, hledat únikové možnosti při neplánovaných situacích, objevovat místa, kde je možné blízko trasy legálně parkovat, načíst si zajímavosti lokality, ochutnat jídlo z místních reštik a domluvit si dovoz lokálního jídla pro běžce, zjistit dostupnost obchodů, ... spousta dalších i drobných úkolů, které pak udělají z kempu zážitek pro všechny.
Kdekoliv dělám běžecké kempy, tak se snažím držet tří témat:
- Trénink a vše kolem něj, protože to je to, kvůli čemu se lidi rozhodli strávit víkend nebo týden v mých rukách
- Lokalita. Často to není ten hlavní důvod, proč lidi na kemp jedou, ale je to důvod, proč se tam lidi vrátí. Vždy chci lidem ukázat co se jen dá z lokality, kde běháme.
- Skupina. To je vždy největší překvapení pro všechny, protože na lidský koktejl se nikdy nepřipravíte. Ale skupina, lidské nastavení celého kempu je velký díl pocitu, který si vezete domů. Takže nejen bušení na dráze a v terénu, ale i smích a debaty na dobrým kafem.
Běžci doletěli okolo třetí hodiny odpoledne a po šesti hodinách letu se jejich nohy těšily na první běh. Pod Aricem, při oceáně je malé městečko Il Poris, tam jsme vyrazili. Stezka vulkanickým pobřežím, byla téměř každý moment zážitkem. Kdo neviděl všetvarost lávy, která chladla při kontaktu s mořem, tak neuvěří. Doběhli jsme k Il Poriskému majáku a a vrátili se zpět. Prvních deset kilometrů v nohách a kemp začíná.
Další den jsme se vydali směrem k severu, k městu Güímar a do lokality Malpaís de Güímar, do Zlé země. Mezi městem a oceánem se tyčí vyhasnutá sopka Montaňa Grande a pod ní se rozprostírá tato "Zlá země". Okruh, který náš čekal byl v pasáži při oceánu tvořený různě velkými lávovými kameny, vyžadoval pozornost a technický um. Když se stezky přibližovaly k úpatí sopky, tak se povrch měnil v jemný písek, který se táhl až ke kráteru sopky. Všichni byli na vrcholu sopky poprvé, tak jsem si kráter oběhli. V opakování okruhu jsme ještě přidali pár tempových úseků a nohy si vyžádaly oceánskou lázeň. Večer jsme ještě využili návštěvy jogínky Andrejky a zapracovali na flexibilitě a mobilitě. Takže dobrý den ve Zlé zemi.
První tréninkový blok jsme ukončili prvním horským během na El Contador. Začátek byl z těch těžších, ale ty výhledy byly spektakulárně pitoreskní, samá mlha. A tedy poznámka "z těch těžších" znamenala na prvních 8 km z celkových 22 km nastoupat 1200m, to už jde, co povíte. Lucka, která si střelí maraton pod 3:40 poznamenala: "El Contador si zapamätám najviac, ten ma trošku prefackal, zistila som, že kopce nemám ani zďaleka tak zmáknuté, ako som si myslela, ale konečne som si odfajkla na svojom bucket liste beh s prevýšením 1000+ a určitě to bol vyšší level zážitku ako na Kamzíku."
Pak "už jen" traverzy a seběhy k domovu. Dolů nás technický terén neopustil a ještě jsme se párkrát vnořili do kaňonů. Už bylo znát, že máme v nohách kumulativně téměř 50km a jeden dlouhý let, takže se další den volna hodil.
Den volna si parta užila po svém. Vyrazili do Santa Cruz de Tenerife, hlavního města a pak dál na sever, do národního parku Anaga. Oproti lokalitám, kde jsme se všechen čas pohybovali, je Anaga bujný, vlhký, zelený prales. Já si dal na ubytku nohy hore, četl si a spal.
Šup do dalšího bloku. Rozmotat nohy po dni volna v autě a ještě si užít místní atrakci, El Medano. Městěčko, kde stále slušně fučí, takže top pro kitery a surfery. V jeden moment se nad oceánem vznáší stovky barevných kitů/draků. Krom zážitku z barevného oceánu si odnesete i slušný skřípání písku mezi zuby. Vyběhli jsme kousek za El Medano na sopku, která už ani z dálky nepřipomínala sopku, Montaňa Roja a pak si na pobřežní promenádě odtrénovali tempa. Ještě posedět s pivem nebo kávičkou u pláže a můžeme s klidem domů.
Po tempovém dni by bylo škoda nevyužít nastavení nohou k dynamice a rychlosti a navíc nedaleko od Arica, v Los Cristiános mají atletický stadion, kam na zimu jezdí repre atleti z celého světa. To už je moc náhod na ignorování, jede se zrychlovat na ovál.
V Los Cristiános jsou i vyhlášené pláže, takže šup na regéčko v oceánu a opálit pupíky. Oceán byl celou dobu super parťák na regeneraci. Až na jednu lokalitu se vždy dalo po běhu skončit ve vodě a Arico je 5 km od oceánu, takže co by kamenem dohodil a zbytek doběhl. Február v šortkách a plavkách.
To nejlepší na konec. Na Tenerife se víte od hladiny moře dostat až na nejvyšší bod Španělska, na sopku Teide, 3715 m.n.m. Takový převýšení si v našich podmínkách nešvihnete. My jsme se tak vysoko neškrábali, tam by to už ani nebylo o běhu, ale zakotvili jsme v cca 2150 m.n.m. a tam si dali poctivých 17 km. Krajina pod Teide je další spektakulárně pitoreskním prostorem, taková měsíční krajina, kde se natáčela Planeta opic.
Co vám budu dál psát, stálo to za to. Krásný ostrov, který za týden není šance proběhat. Hory, teplo, oceán, supr lokálové, ryby a pohoda.
Vypíchl jsem hlavní body každého dne, ale ať máte i lepší představu o denním programu:
- Každé ráno běžecká technika
- Domácí snídaně - výhoda, když si s sebou vezete ženu, která měla restauraci :D
- Volno
- Hlavní běžecký program
- Volno
- Kompenzace
- Domácí i lokální večeře
- Povídačky, smích a pivo
Druhý bude trochu hravější. Běh bude součástí každého dne kempu hlavně v ranním programu a budeme se více soustředit na techniku. Hlavní program dní bude namíchaný ze několika dní surfu, několika dní boulderingu v kaňonech a hike s během. Vše bude pod vedením zkušených instruktorů, takže to, že jsi nikdy nelezl nebo nesurfoval není překážka, ale výzva.
Ten proběhne pár dní po běžeckém, 20.2. - 27.2. a info je na totožném odkazu.
Tož neváhej a poběž.
Napiš mi do emailu: zstepanekzs@gmail.com, nebo na IG, či FB, kde tento blog čteš.