"Projekt Morava" díl první, ze tří

Čitateli, čtenáři, zdravím tě. Pokud jsi tu poprvé, tak se jmenuji Zdeněk Štěpánek, jsem trenér běžců, běžec, učitel a horal. Jsem člověk, který má rád člověky a stále něco vymýšlí a tvoří. Projekty, při kterých se všechno pohybuje, ve kterých se běhá a nejlépe, když je to v horách. Organizuji kempy po evropských kopcích a dolinách, učím lidi zdravě běhat, připravuji závody, ultrašílenosti a stavím trasy, o které se pak rád dělím. Pokud tu však poprvé nejsi, tak dnešní blog bude trochu jiný, nebude odborný a nebude to rozhovor, takže něco nového, něco, co tu nebylo zvykem.

Dnes, prvním dílem seriálu “Projekt Morava”, odhalím motivace a podtexty toho, proč organizuji běžecké projekty. Trochu se tu obnažím, pač si myslím, že běžci nejsou jen tvrdé a neúnavné stroje, ale aj jejich myšlenky, emoce a duše občas potřebují vyvětrat na vzduchu. Všechny moje projekty mají jedno velké společné. Nejsou to primárně projekty směřované na výkon. Je tam vždy, ale není to ani motiv, ani cíl. Je tam něco, co vévodí, protože je to pro mne bytostně důležité, je mi to vlastní. To něco, co je pro mne nutnou součástí projektu, je příběh a často osobní. Tak tě člověče zvu k seznámení s “Projektem Morava”.

V roce 1985 jsem se narodil v podhůří Jeseníků a Králického Sněžníku. Jsou to kopce na severu Moravy, které nejsou ani tak obrovské, jako jsou “moje”. Vyrůstal jsem na nich a tu nehrají roli žádné výškové metry a rozlohy, tady hrají roli ty zaryté vzpomínky, ty první zkušenosti s horským prostředím, ta znalost každé zatáčky … to je vztah člověka a přírody. Nu je to pěkné a je to tak, ale nechtěl jsem filozofovat o vztahu člověka k rodnému kraji. Chtěl jsem dát pointu tomu, že projekty pro mne mají příběhovou až osobní linku.

Když jsem běžel 850km za 10 dní, tak jsem hledal odpověď na to, kde je mé ULTRA a navíc to byla taškařice Veselých bratří, mě a Pavla Paloncýho (možná jsi o něm už slyšel). Když jsem stavěl na Triglavu FKT trasu (na které stále pracujeme), tak jsem se vracel na místo, kde když jsem byl poprvé, tak jsem měl pocit, že jsem doma. A taky jsem si to nemohl odpustit bez parťáka, Michala Repty. Méně šíleného, tiššího, ale zarputilého až do konce.

Vlastně krom příběhu mají moje běžecké projekty ještě jednoho společného jmenovatele. Je to společnost člověka. Ani netřeba dávat rozšíření popisu na běžce, ultráka, … vždy je to Člověk, zatím pokaždé dobrý chlap.

A teď “Projekt Morava”

Jednoduchý popis zní takto.

Dostat se od pramene Moravy, tj. z Králického Sněžníku, k soutoku Moravy a Dunaje pod hradem Devín (jsi-li z ČR, čti Děvín) v Bratislavě. 350 km za 5 dní.

Barvitější popis, ten s příběhem, má několik bodů a zní takto. 

1. “Projekt Morava” zrcadlí moji životní cestu. Z hor, ve kterých řeka Morava pramení, kde jsem se učil běhat, kde jsem se učil mít rád přírodu a cenit si, že mě k sobě pustí, jsem se postupně přesunul za životem do Bratislavy, místa, kde jsem zapustil velmi silné kořeny. Je to super symbolika a základ silné motivace pro takové běhání. Motivace by se ovšem neměla podceňovat, ona má tendenci v čase kolísat a člověk ji může ztratit, ani si nevšimne, kde mu vypadla z batohu. Tak jsem ji naboostoval.
   
   
2. V Bratislavě jsem si našel ženu Janku (záměrně používám slovo ženu, nikoli manželku, to je pointa, ku které směřuji), koupil byt a zplodil syna Krištofa. Přesně v tomto pořadí a celému tomuto našemu tvoření rodiny chybí ještě svatba. A samozřejmě správná chlapácká rozlučka se svobodou. Alkohol, sprosťárničky a v lepším případě následná ztráta paměti. Ovšem s alkoholem je to jak s během, netrénuješ, nevládneš. A tak jsem si vybral radši disciplínu, ve které se cítím být trénovaný a vymyslel si takovou rozlučku. Každý můj kamarád, kamarádka, známí, ale i neznámí se může na kolik chce kilometrů přidat a běžet se mnou. Tím však balíček motivace na cestu nekončí.
   
   
3. Několik let jsem byl členem týmu, který organizoval charitativní předvánoční běh na podporu lidí bez domova, Koláčikový půlmaraton. Tento běh se v letošním roce nemohl uskutečnit a já postrádal tu kontinuitu a cítil chuť tento svůj každoroční “závazek” naplnit. Necháme se dražit! Teda svoje kilometry. Zorganizujeme společně se sdruženími, která se starají o lidi bez domova sbírku na jejíž konto můžete přispívat, koupit si náš kilometr. Tu je i důvod, proč to neprdneme v jednom tahu. 350km je dá slupnout za 2-3 dny. Ale my si chceme užít běh, chceme získat prostředky pro lidi bez domova a tak jsme to natáhli na 5 dní. 
   
   
   
   
4. Všimla sis nebo všiml sis, že v posledních větách jsem použil množné číslo? Tak a tu je poslední část motivačního balíčku a nepostradatelná část mých projektů. Člověk. Zase mám parťáka. Parťáků, kteří by se mnou šli do takových taškařic není mnoho. Takových, se kterými chci trávit čas v “extrémních” podmínkách a takových, kteří jej chtějí trávit se mnou, je ještě méně. A tak se znovu potkáme s Michalem Reptou, který to se mnou poběží celou dobu. Objeví se i další kamarádi a parťáci, bude znovu Palonc, přidají se Inov8 tým z Luhačovic, parťáci a svěřenci z Šumperka, Olomouce, Veselí, Brna a samozřejmě moji bratislavští běžečtí přátelé.
   
   

Je tu dost motivace na to projekt dokončit a těšit se z každého uběhnutého metru. Večer poslední májový den vylezeme k prameni, uložíme se ke spánku pod širým nebem a od 1. 6. do 5. 6. to pálíme do Bratislavy. Každý náš pohyb budeš moci trackovat live a každý den budeme jako správní a moderní kurzovníci našimi příběhy zasypávat instagram @zdenek_tréner_bezcov.